Filmová zastávka
M.Biskupová z Osovce (90 let)

My jsme chodily do lesa trať jsme nijak nevyužívaly… ale vzpomínám si, že stanice na Vižině nebývala, to se chodilo do Všeradic nebo do Osova. A pak se za to vzali chlapi z Vižiny a z Osůvka a taky z Nových dvorů. Hodně jich jezdilo vlakem do práce a tak udělali zastávku ve Vižině. A taky si pamatuju, když tady natáčeli… jela ta lokálka a od lesa šli děti a dospělí a mávali a tady na přejezdu na Osůvkem měli postavenou jako zastávku a ten vlak tam zastavil a oni všichni nastoupili a vykláněli se z oken a mávali a v Osově na nádraží měli hostinu a tam se hrálo a zpívalo, ale jak se ten film jmenoval, to nevím, ale bylo to ještě když jsem chodila do lesa a já jsem od roku 1974 v důchodu…

Můj tatínek
Josef Kozák ze Svinař, rodák z Leče (86 let)

…a ten vláček přivezl mého tatínka z války. Já byl tenkrát malý kluk a hrál jsem si na písku před vrátky a když odjela mašina, tak za chvilku koukám, jak ulicí jde voják, v šedivém kabátu a vojenské čepici a s batohem. Utíkal jsem domů za maminkou a ta vyběhla hned na zápraží a mezi dveřmi se rozplakala radostí. A pak běžela ke vrátkům a padla tomu vojákovi do náruče a já jsem utíkal za ní a tloukl ho pěstičkami a křičel - Nech jí být, nech ji být. To je moje maminka. Tak to je moje nejkrásnější vzpomínka na lokálku.

Jak dohnat lokálku
Josef Fürst z Leče - 69 let

Mnohokrát se mi stalo, že jsem lokálku ráno ve čtvrt na pět nestihl. Ale protože se v Litni křižovala s párou, která jela od Třebaně, vzal jsem to přes les a krásně jsem ji stihl…

Filmování na trati
J.Kozák , rodák z Leče (46 let)

Také si vzpomínám na jedno filmování. Bylo to v roce 1968 a ten film se údajně jmenoval "Chvojka" a odehrával se za Rakouska-Uherska. V Litni na nádraží stály staré vagony, jezdila zde parní lokomotiva a všude byli rakouští vojáci. Několik jich nastoupilo do vagonu, společně s lidmi v dobových kostýmech a silní chlapi z venku s vagónem "otřásali". Bylo vidět, jak uvnitř svítí silná světla a kamera natáčela scénu. Pak vše zhaslo, vojáci vystupovali a jeden z nich sotva šel a stále se držel za srdce a říkal, že je mu špatně. A starší paní, v dobovém kostýmu, v široké sukni a šátku a s košíkem přes ruku mu říkala, že má někde "nitrák" a ten voják si sednul a těžce oddechoval. A já měl strach, abychom nebyli v záběru a vůbec mě tenkrát nenapadlo, že by to mohla být skutečnost.

Křižovatka vlaků
Marie Kozáková, rodačka z Nových Dvorů (72 let)

… jako holky jsme jezdívaly lokálkou ze školy z Hostomic. A protože jsme chtěly vidět kluky, kteří jezdili lokálkou od Třebaně, nevystoupily jsme ve Vižině, ale jely jsme vždycky až do Všeradic, kde se vlaky "křižovaly". Jenže , když náš vlak dojížděl, výpravčí už ten druhý na Hostomice a Lochovice vypravoval. A tak jsme musely rychle vyskakovat a naskakovat už skoro do jedoucího. Schytaly jsem za to vždycky spoustu nadávek, i pár facek a jednou jsme dokonce málem spadla pod vlak. Takové hlouposti jsme dělaly kvůli klukům, kteří si nás pomalu ani nevšimli…

Kotláři
Josef Chvojka, Osov

Za války létala americká letadla, kterým se říkalo kotláři. Jejich cílem byly lokomotivy, kterým prostřílela kotel. Tak tomu bylo i na jaře 1945 mezi stanicemi Osov a Vižina. Nad supící lokálkou se objevilo americké letadlo a zakývalo křídly. Strojvůdce věděl co má dělat. Zastavit stroj a lidi začali vyskakovat a rozbíhat se do polí. Druhý přelet byl kontrolní, zda ti dole pochopili. A při třetím promluvily palubní zbraně. Lokomotiva s děravým kotlem už nikam nedojela.

Novorozeně
Jiřina Kollesníková z Velkého Chlumce (68 let)

Na stanici v Osově jsem sloužila od konce šedesátých let a vzpomínám, jak někdy kolem roku 1972 nebo 73, tak nějak jeli z Neumětel nějací Maďaři či Rumuni, kteří jezdili za prací na Dobříš. Vlakem dojeli do Osova a pak autobusem pokračovalidál. Byli to dva muži a jedna žena. A té ženě se udělalo špatně… až po chvilce ten jeden mužský řekl, že je v jiném stavu a bude rodit. No dopadlo to všechno dobře. Společně s tarťmistrem Vojtěchem Husákem jsme zavolali sanitku z hořovické nemocnice a než přijeli, tak jsme odrodili. Byla to krásná holčička a dostala jméno Ry(i)bana. A paní dokroka ze sanity nás pochválila, jak máme na nádraží čisto…
… to ten pan inženýr, který byl služebně na osovském zámku a pospíchal na vlak, ten dopadl hůř. Tehdy zde byly hromady hlíny, která se zde vagonovala z Vižiny a on jak utíkal, uklouzl a zlámal si nohu. Položili jsme ho na lavici a než přijela sanita, udělala jsem mu alespoň dobré kafíčko…
Na to kafíčko vzpomínal i režisér Bonaventura , který zde byl třikrát natáčet . A taky na guláš, který jsme jim udělala. Oni totiž jinak chodili na jídlo do Hostomic. A on mě ten pan režisér jednou poprosil, jestli bych něco neuvařila k jídlu, protože se mu vždycky kompars rozuteče a on ho horko těžko shání dohromady…
A pak tu také natáčeli Modrou chryzantému z Čapkových povídek. To točili podél trati směrem k Vižině…

Zapsal: J.Kozák

První černý pasažér
Hostomická Lendvíkova kronika

První vlak normálního provozu vyjel v půl šesté ráno 28.srpna 1901 z Lochovic. Celou cestu jel prázdný, nikdo nenastupoval. Ze Zadní Třebaně se opět navracel prázdný, teprve v Litni nastoupila početná společnost, která jela do Hostomic a vezla sebou jídlo a pití, dar rytíře Daubka. Na hostomickém nádraží pak probíhala hostina, které se zúčastnili" rytíř Daubek, Emanuel Greif, sekční šéf z Hostomic, starosta Dr. Josef Hradecký a hostomický přednosta Alois Laufera. Po hodině vyjel vlak prázdný na další cestu do Lochovic. Do rozjíždějícího vlaku naskočil Leopold Levitus z Hostomic čp. 143. Byl to první černý pasažér na této trati a hned také zaplatil pokutu.

VÁLKA

Událost s kotláři na osovském úseku se stala 1.5.1945 prvnímu rannímu vlaku. Den předtím zaútočili kotláři na lokálku u Neumětel.

V paměti však zůstala událost od Bělče. Tehdy se k brdským partyzánům doneslo, že vzhledem k zatarasené hlavní trati by měl přes "liteňku" jet vojenský transport. Partyzáni z Brd se vydali a připravili u Bělče nálože. Transport se však nekonal, tratí jel 21.4.1945 po ránu normální vlak. Nálože však neumí rozlišovat a tak lokomotiva skončila v údolí Bělečského potoka a první vagón s nákladem konví mléka mimo koleje . O život tam přišli jak strojvedoucí Václav Klíma (30let), tak topič František Lhoták (47 let).