![]() |
||||||||||||||||||
ZPĚT NA ÚVOD František
Josef I, císař rakouský zemřel Zachovej
nám Hospodine císaře a naší zem František
Josef I. UDÁLOSTI DOBY ROK 1901 JEHO VELIČENSTVO FRANTIŠEK JOSEF I. V KRALUPECH JEHO
VELIČENSTVO Oslav 100 let místní trati Zadní Třebaň - Lochovice se zúčastnili a ruku k dílu přiložili: Naše noviny - nezávislý poberounský občasník Klub českých turistů, Zadní Třebaň poberounská hudební skupina, společně s tanečním souborem PRASKAVEC slavnou tradici mají z Leče vodníci připravilo video- kazetu s průběhem oslav SAXI - společnost vydávající knihu k výročí místní dráhy - "třebaňky" spolek dobrovolných hasičů z Osova pořadatel jízdy historického vlaku provozovatel místní dráhy
|
Rakousko-Uhersko, státní útvar 1867 až 1918, vytvořený po prohrané rakousko-pruské válce 1866 přeměnou rakouského císařství v reálnou unii dvou státních celků (dualismus): Předlitavska (Rakouska - oficiální název Království a země na říšské radě zastoupené a Zalitavska (Uherska, uh. království) spojených osobou panovníka z dědičné habsbursko-lotrinské dyn., společným min. zahr., války, říšských financí a společným nejvyšším účetním dvorem. Každý z obou celků měl svůj parlament (říšská rada v Předlitavsku, uh. sněm v Zalitavsku) a vládu; společné záležitosti soustátí projednávaly tzv. delegace, tvořené delegovanými poslanci rak. říšské rady a uh. sněmu. V obou částech rak.-uh. monarchie zůstaly přitom zachovány dosavadní hist. státoprávní jednotky - korunní země s vlastními sněmy (č., mor., charv.-slavonský a jiné zemské sněmy) Společné úřady nesly označení c. a k (císařský a královský), předlitavské c k. (císařský královský), zalitavské k (královský). Zachovej
nám Hospodine císaře a naší zem
František
Josef I.
UDÁLOSTI DOBY …
ROK 1901 únor 1901 17. února 1901 Jest na pováženou, že stává se nadále i v dnešní
době, někteří nečiní rozdílu mezi zkratkami c.a k. a c.k., jakoby snad
nevěděli co tento rozdíl znamená. Nuž tedy připomeňme, že v důsledku
tzv. vyrovnání z roku 1867, jest říše rakouská rozdělena na dvě části
s odlišnými ústavami. Na Předlitavsko (Cislajtánii), tedy království
a země v říšské radě ve Vídni zastoupené, kde úřady zeměpanské a vojsko
spravované vlastním ministerstvem zemské obrany (Landwehr) jsou k. k.
(Kaiserlich-kániglich), česky pak c. k. (císařské-královské). Dále na
Zalitavsko (Translajtánii) čili země koruny uherské, kde všechno jest
m. k. (magyar király), německy k. u. (kěniglich ungarisch), tedy královské
uherské. Zeměbrana jest nazývána honvédség. Na základě vlastnoručního
císařského listu ze dne 14. listopadu 1868 jest nařízeno nadále užívat
název Rakousko-Uherské mocnářství, Rakousko-Uherská říše. Panovník jest
podle tzv malého titulu Císař rakouský, král český atd. a apoštolský
král uherský, přičemž chybou není ani úplně stručný titul Jeho c. a
k. apoštolské Veličenstvo. Mocnář má i titul velký (viz VIRIBUS UNITIS),
příslušně rozsáhlý, na jehož konci je přesto připojeno nikterak nespecifikované
etc., etc., nebo usw, usw, česky atd., atd. Všechno, co jest oběma částem
monarchie společné, tedy záležitosti císařského domu a zahraničí, říšské
finance a vojsko v resortu říšského ministerstva války, je k. u. k.
(kaiserlich und kdniglich), česky c. a k. (císařské a královské). Nicméně
společné vojsko bylo obdařeno vsunutou literou "a" teprve až 17. října
1889, kdy František Josef I. vydal Nejvyšší rozkaz, publikovaný ve Věstníku
c. a k. říšského ministerstva války jako oběžník prezidiálního oddělení
č.j. 55871: "Řídě se obyčejem již od svých předků sledovaným, dle něhož
se název branné moci mocnářství vždy podle titulu Nejvyššího zeměpána
a velitele vojska spravuje, uznal jsem za dobré naříditi právě vydaným
rozkazem, aby se moje vojsko a moje válečné lod'stvo od nynéjška, místo
dosavadního pojmenování, nazývalo císařské a královské." KVÍTÍ Z VLASTI
LUHŮ JEHO VELIČENSTVO FRANTIŠEK JOSEF I. V KRALUPECH O císaři Františku Josefu I. a jeho návštěvě
v Kralupech se již ve Zpravodaji jednou psalo (listopad 1997). Rakouský
císař byl v Kralupech dvakrát. Poprvé v roce 1880, podruhé v roce 1901.
Letos tedy uplynulo právě 100 let od jeho druhé a poslední návštěvy
Kralup. Starosta městyse Kralup (městem se Kralupy staly až v následujícím
roce) Prokop Jindřich Masner, svolal na 31. květen 1901 zasedání městské
rady, aby ji oznámil důležitou novinu. Bylo to v uvedeném roce již deváté
zasedání a jako bod jedna byla právě návštěva císaře v Kralupech. V
archivu se zachoval zápis o tomto jednání: Protokol MR 31.května 1901
I. Pan starosta oznamuje, že dle úředního sdělení p. okresního hejtmana
Schallera ve Slaném, hodlá Jeho Veličenstvo císař a král na své cestě
do Terezína zastaviti též ve stanici Kralupské, z formálních důvodů
však nutno, aby městská rada prostřednictvím c.k. okr. hejtmanství k
c.k. místodržitelství království Českého poslala žádost by jeho cís.
a král. Apoštolské Veličenstvo ráčilo nejmilostivěji k tomu svoliti
, aby se dvorní vlak dne 17. června t.r. ráno ve stanici Kralupské na
krátko zastavil, by obmyšlený hold městské rady a obecního zastupitelstva
i ostatních korporací a spolků vydán býti mohl. Městská rada usnáší
se, aby dotčená žádost ihned podána byla. Tím schůze skončena. Samozřejmě,
že žádost byla oficiálně podána a kladně vyřízena. Císař měl v červnu
navštívit Prahu a z Prahy cestovat do Terezína. První větší stanicí
na trati byly Kralupy. Slavný den nadešel 17.června 1901, kdy dvorní
vlak s císařem a jeho doprovodem v Kralupech zastavil. Dvorní vlak se
skládal z osmi přepychových vagónů vyrobených v roce 1892 vagónkou Ringhofer
v Praze. Salonní vůz Jeho Veličenstva měl číslo 3. Na slavnostně vyzdobeném
kralupském nádraží se shromáždily k uvítání císaře nejrůznější korporace,
zástupci církve, pracovníci dráhy a členové obecního úřadu. Když dvorní
vlak zastavil, uvítal císaře jako první přednosta kralupské stanice
Leo Sinek. Byl malé postavy a dlouhá šavle, kterou měl připnutou na
boku sváteční uniformy, mu prý při přecházení trati tloukla o koleje.
Za duchovenstvo uvítal císaře vikář M.Dušek. Kralupský farář Karel Záruba
tuto slavnou událost pečlivě zapsal do pamětnice farnosti kralupské.
A neopomenul i zapsat, že návštěva císaře trvala pouhých 7 minut. Těch
7 minut přišlo městskou radu dost draho. Již v zápisu ze dne 4. června
1901 před uvítáním císaře, nacházíme v zápisu městské rady: Pan starosta
předpokládá výkaz výloh, kteréž za účelem uvítání Jeho Velič. císaře
a krále Františka Josefa I. dne 17.června v Kralupech obci vyšly a jichž
úhrnný náklad 407 K 33 h činí. Městská rada na vědomí. Uvedená částka
407 K vydaná z obecní pokladny představovala v tehdejší době velké vydání.
Ale zřejmě stála za to. Pan farář Záruba neopomněl do pamětnice farnosti
zapsat: "Byl to slavný den a skutečný svátek pro Kralupy i celé široké
okolí." Návštěva císaře v roce 1901 v Praze, souvisela se slavnostním
otevřením nového mostu přes Vltavu u Národního divadla (dnes Most Legií)
a s nešťastným titulkem "Procházka na mostě" pod fotografií uveřejněnou
v novinách. Od té doby se neoblíbenému císaři v Čechách neřeklo jinak,
než František Procházka. Když o rok později, v roce 1902 podepisoval
dekret kterým jmenoval Kralupy městem, jistě si na krátkou zastávku
v naší obci vzpomněl. Měl prý fenomenální paměť. Na kralupském nádraží
byl císař fotografován rovněž a řada snímků se zachovala dodnes. K dějinám rakouské národní hymny (1896) Za pobytu svého v Anglii poznal Josef Haydn (naroz. 31. března 1732 v Rohravě u Brucku nad Litavou, zemř. 31. května ve Vídni) dojímavou a působivou národní píseň britskou „Bože, zachovej krále“ („God save the king“). Vrátiv se roku 1794 do Vídně, projevil přání k svému příznivci Gerhardovi svobodnému pánu van Swietenovi, který jako reformator veškerého školství v Rakousku všecky záležitosti, věd a umění se týkající, nejvíce podporoval a tenkrát byl v čele veliké společnosti hudební, aby se dostalo i Rakousku podobné písně, jež by Rakušany v boji za zeměpána a za vlast rozohňovala; zároveň se Heydn nabídl, že hymnu sám zkomponuje. Swieten sdělil tuto myšlénku Františku hraběti Saurauovi, předsedovi dolnorakouské vlády, který nabídnutí Hydnovo velmi radostně přijal, očekávaje, že píseň taková za tehdejšího těžkého stavu Rakouska velmi bude působiti; vybídl proto Leopolda Hašku, profesora aesthetiky v Teresianu, aby napsal text básnický, a Haydn se uvolil, že k textu složí nápěv. V lednu roku 1797 oba svou práci dokončili. Dne 12. února 1797, v den narozenin císaře Františka I., byla nová národní hymna za přítomnosti rodiny císařské poprvé ve dvorském divadle veřejně zpívána. Haydnova národní hymna byla nadšeně přijata a záhy se stala společným majetkem národů rakouských. Když po smrti císaře Františka roku 1835 císař Ferdinand I. dostal se ku vládě, složil, byv k tomu vyzván, ve Vídni žijící Karel šlechtic Holtei nový text k hymně, který změněným poměrům odpovídal, a toho se užívalo až do času, kdy císař František Josef I. na trůn vstoupil (1848). Za císaře Františeka Josefa I., nebylo zpočátku authentického textu k národní hymně; užívalo se několika textův. Roku 1853 bylo Janu Gabrielu Seidlovi (naroz. 21. července 1804 ve Vídni, zemř. tamtéž 17. července 1875) svěřena úloha, aby k hymně napsal nový text. Od něho pochází text nynější, který Nejvyšším vlastnoručním listem ze dne 27. března 1854 za authentický byl prohlášen. Protože časem rozličné varianty melodie vznikly, byl od cís. a kr. říšského ministerstva vojenství, aby se docilílo melodie jednotné, normální nápěv, mající za základ původní Haydnovu melodii, pro vojenské hudby ustanoven, a Nejvyšším rozhodnutím ze dne 6. dubna 1890 schválen. Tato normální melodie, kterou na příště za jedině platnou považovati sluší, byla cís. kr. Ministerstvem pro osvětu a vyučování předepsána veškerým školám a vyučovacím ústavům, které jsou podřízeny ministerstvu vyučování. Nechť povznášející zvuky národní hymny i nadále národy rakouské nadchnou k věrné a obětavé lásce k císaři a vlasti! 1. Zachovej nám, Hospodine, Císaře a naši zem!
2. Plňme věrně povinnosti, chraňme právo počestně,
3. Čeho nabyl občan pilný, vojín zbraní zastávej;
4. Stůjme k sobě každou chvíli: svornost jenom
moci dá; 5. Císaři po boku vládne, rodem, duchem spřízněná,
|
Tyto stránky obsahují textové a obrazové materiály týkající se místní dráhy Zadní Třebaň-Lochovice. Je zde v kostce zachycena historie "lokálky", zvané "liteňka",i oslavy 100 let provozu, ketré proběhly 1.září LP 2001 za celodenního vydatného deště. Ani ten však většinu nadšenců neodradil a oslavy byly důstojně nadšené. Historie
trati podbrdské... Stroje
místní dráhy... Trať "lokálky"... Vzpomínky
z "lokálky"... Oslavy...
Obce kolem trati... Mocnářství... VELKÁ přehršel fotografií z oslav 100 let provozu lokálky Videonahrávky
příjezd lokálky (3.45 MB) Tato stránka je součástí prezentace Copyright: OÚ Zadní Třebaň Další informace naleznete na internetových stránkách obce
|
||||||||||||||||