ZPĚT NA ÚVOD


Oslav 100 let místní trati Zadní Třebaň - Lochovice se zúčastnili a ruku k dílu přiložili:

Naše noviny - nezávislý poberounský občasník

Klub českých turistů, Zadní Třebaň

poberounská hudební skupina, společně s tanečním souborem PRASKAVEC

slavnou tradici mají z Leče vodníci

připravilo video- kazetu s průběhem oslav

SAXI - společnost vydávající knihu k výročí místní dráhy - "třebaňky"

spolek dobrovolných hasičů z Osova

pořadatel jízdy historického vlaku

provozovatel místní dráhy

 

 

 

Zadní Třebaň
Nadmořská výška: 225 m n. m., Počet obyvatel: 547 (1998)

První zmínka pochází z roku 1000, kdy Boleslav III. věnoval část vsi klášteru ostrovskému. Kolem roku 1284 držel Třebáň Zdislav z Třebuně. Od poloviny 14. století až do roku 1850, patřila Zadní Třebáň ke karlštejnskému panství. Její obyvatelé měli za povinnost dodávat na hrad palivové a stavební dříví. Také se tu v minulosti hojně pěstovalo vrbové proutí, ze kterého se vyrábělo proutěné zboží. Ve mlýně čp. 8 vznikla olejna a roku 1891 kovotlačitelství. V roce 1910 zřídil majitel mlýna velké ozdobné a umělecké zahradnictví. Od roku 1862 prochází obcí železniční trať Praha - Plzeň. V roce 1901 se na tuto trať napojila ještě místní dráha Zadní Třebaň - Lochovice.

Pamětihodnosti: V obci stojí kaple z roku 1730 se zvoničkou. Byla opravena roku 1938.

Starosta obce: Lubomír Schneider


Liteň
Součást obce: Běleč, Dolní Vlence, Leč
Nadmořská výška: 322 m n. m., Počet obyvatel: 964 (1999)

První zmínka je z roku 1195, kdy se ještě jmenuje Ljuteň. Nejstarším majitelem Litně byl významný rod Buziců. Ve 14. století se tu připomíná farní kostel a dvě tvrze. Majitelé mladotovské tvrze měli manské povinnosti k hradu Karlštejnu. Později se zde vystřídali Zajícové z Valdeka, Mladotové, Vratislavové z Bubna a jiní. Tvrz se k roku 1570 připomíná již jako pustá, během třicetileté války pak byla spolu s obcí pobořena a beze stopy zmizela. Druhá tvrz - valdecká se poprvé objevuje v pramenech v roce 1405. V druhé polovině 16. století ji získali Vladislavové z Mitrovic, v polovině 17. století Bubnové z Litic. Ti pak na místě gotické tvrze vybudovali po roce 1661 barokní zámek. V 18. století jej vlastnili mimo jiné Vladislavové z Mitrovic, kteří jej přestavěli. V padesátých letech 19. století zámek zakoupil Josef František Daubek spolu s velkostatkem. Poslední úpravy na zámku provedl v letech 1892 a 1906. Učinil z něj objekt zájmu pražských umělců a jiných osobností např. Josefa Mánese, který portrétoval členy jeho rodiny, dále Františka Ženíška, Maxmiliána Pirnera, arch. Antonína Wiehla, J. V. Myslbeka. Ti se také podíleli na stavbě a výzdobě rodinné hrobky. Na faře působil v druhé polovině 19. století spisovatel a zdejší farář Václav Beneš Třebízský a svá dětská léta tu strávil i básník Svatopluk Čech. Roku 1838 získala Liteň statut městyse a zároveň obdržela znak. Po roce 1989 nalezla v Litni svůj odpočinek světoznámá operní pěvkyně, Jarmila Novotná, manželka jednoho z posledních majitelů liteňského panství Jiřího Daubka, jemuž byl velkostatek v roce 1948 zkonfiskován. V roce 1680 nalezli na liteňském panství útočiště mnozí Židé, kteří zde vytvořili poměrně rozsáhlou komunitu, vystavěli si synagogu (na místě dnešní požární zbrojnice) a židovský hřbitov.

Místní část Vlence se nacházejí asi 1 km severně od Litně. Stála zde tvrz, která se poprvé připomíná v roce 1381. Bylo zde služebné manství ke Karlštejnu. Od 16. století byly osudy vsi Vlence spojené s Litní. Roku 1834 zde Brechlerové z Troskovic na místě původní tvrze vystavěli jednoduchý klasicistní zámek. Po roce 1948 se stal majetkem státního statku. V první polovině devadesátých let 20. století vyhořel a dnes chátrá.

Leč uvádí se ku konci 14. Století jako statek, který Budovcům náležel. Roku 1570 spojil Leč Adam Budovec z Budova se zbožím Liteňským. Před válkou třicetiletou měla být Leč městem. V 17. a 18. Století provozovalo se v Leči koželužství, odtud jméno "Lederhaus" tamtéž přicházející U vsi se nachází rozlehlý rybník Pustý.

Místní část Běleč leží 2 km východně od Litně. První zmínka pochází ze 14. století, kdy zde bylo manství příslušné k hradu Karlštejnu. Později zde vznikl panský dvůr, který byl koncem 18. století zrušen. Poblíž obce je pískovna a bývalé diabasové lomy, kde se lámal stavební kámen. Nad obcí je vrch Voškov (369 m n. m.), na jehož vrcholu sídlí recepce karlštejnského golfového hřiště. Roku 1850 se Běleč osamostatnila a teprve roku 1964 byla sloučena s Litní.

Pamětihodnosti: Zámek je čtyřkřídlý, patrový s mansardovou střechou, naposled přestavován na přelomu století. První poschodí zdobí nástropní malby J. Mánesa. Zámecký park, založený kolem poloviny 18. století, obsahuje cizokrajné stromy, v něm stojí trojdílný pavilon saly terreny z druhé poloviny 18. stol. V bývalém hospodářském domě barokního stylu u zámku žil Svatopluk Čech (Čechovna). Původně gotický kostel sv. Petra a Pavla z druhé pol. 13. století byl roku 1631 barokizován a roku 1906 získal novobarokní průčelí a věž. V parčíku před kostelem se nachází pomník Svatopluka Čecha. Hrobka rodiny Daubků na východním okraji obce je novorenesanční podle návrhu A. Wiehla. Židovský hřbitov 1 km jihozápadně od Litně v místech Pod Cihelnou pochází z roku 1680. Roku 1892 zde zemřel a byl pohřben profesor Otomar Pravoslav Novák, významný český paleontolog, jediný žák slavného Joachima Barranda (hrob poblíž vchodu na hřbitov).

Rodáci: armádní generál Bedřich Homola (1887 - 1943), rodák z Bělče, Čs. legionář, jeden z vůdců vojenské odbojové organizace Obrana národa; popraven nacisty.

Starosta obce: Josef Poláček


Nesvačily
Nadmořská výška: 325 m n. m.,Počet obyvatel: 98 (1999)

První zmínka pochází z roku 1391. Roku 1509 Bedřich z Donína prodal část obce Litvínovi z Klinštejna, majiteli Hořovic. Roku 1559 koupili další část obce Nesvačily Lobkovicové, kteří je připojili k točnickému panství. K tomuto panství náležela až do roku 1850, kdy se osamostatnila.

Pamětihodnosti: Klasicistní kaple čtvercového půdorysu se zvoničkou z roku 1822.

Starosta obce: PhDr. Václav Babička


Všeradice

Nadmořská výška: 342 m n. m., Počet obyvatel: 401 (1999)

Nynější ves vznikla splynutím dvou osad. Všeradice se nazývala pouze dolní část, kde bývala tvrz a dvůr, mlýn, fara a později také pivovar vinopalna. Horní část se nazývala Trnová a býval zde poplužní dvůr a vladycká tvrz. Dvůr Trnová zanikl za třicetileté války, počátkem 19. století zmizelo i jméno tohoto dvora. První zmínka pochází z roku 1271, kdy její část daroval Oldřich Zajíc z Valdeka svatodobrotivskému klášteru. Na vladyckém statku se k roku 1324 připomíná Bohuslav ze Všeradic. Asi od poloviny 14. století drželi ves vladykové ze Svinař a ti ji připojili ke svému lochovickému statku. Roku 1470 se ves a tvrz uvádějí jako majetek pánů z Donína, majitelů Okoře. Poté se často střídali majitelé až Všeradice koupil roku 1574 Walter z Waltersbergu a opět je připojil k Lochovicím. Roku 1615 získaly Všeradice Vratislavové z Mitrovic. Ti přestavili tvrz na jednopatrový zámek. V polovině 19. století získaly Všeradice Schwarzenbergové a drželi je až do roku 1924. Roku 1930 koupil všeradický zámek ing. Herman a nově ho přestavěl. Po válce se zámek stal majetkem Státního statku Lochovice. Všeradice se osamostatnily roku 1850.

Pamětihodnosti: Na místě rozsáhlé tvrze z 15. století stojí původně barokní zámeček z počátku 18. století, který byl roku 1930 nově upraven, takže jeho původní barokní ráz zcela zmizel. Původně gotický kostel sv. Bartoloměje ze 14. století byl zbarokizován roku 1965, hranolová věž byla přistavěna roku 1774.Vedle kostela stojí čtvercová barokní márnice a dvě barokní kaple z přelomu 18. a 19. století, ke kterým vede zvláštní schodiště (Svatý Jan Nepomucký, Svatý Antonín Paduánský). Bývalá fara pochází z roku 1880.

Rodáci: Magdalena Dobromila Rettigová (1785 - 1845), autorka známé kuchařky.

Starosta obce: Jiří Špalek


Vižina

Nadmořská výška: 350 m n. m., Počet obyvatel: 204 (1999)

Poprvé se připomíná roku 1271, kdy odtud plynuly platy řádu křížovníků s červenou hvězdou v Praze. Již zpustlá ves patřila roku 1504 k osovskému panství. Později byla obnovena, během třicetileté války vypálena. V polovině 17. století byl na místě bývalé vsi a dvora postaven panský dvůr a ovčín. O několik let později tu na panské půdě vzniklo několik chalup a hospoda. Roku 1714 se Vižina opět připomíná jako ves. Když se v první polovině 18. století stala Vižina majetkem Kouniců, ti sem přivedli německé obyvatelstvo. Až do roku 1850 byla součástí osovského panství, kdy se osamostatnila. K Osovu připadla opět v roce 1976. Opětovně se osamostatnila v listopadu 1990.

Starosta obce: Bc. Drahomír Krbec


Osov

Součást obce: Osovec Nadmořská výška: 365 m n. m. , Počet obyvatel: 411 (1999)

První zmínka pochází z roku 1379, kdy byl Osov majetkem pražského arcibiskupství. Na počátku 15. století se skládal Osov z tvrze, na které ve 14. století vládli páni z Tetína, dvora Osova, manského dvora Osovce, vsi Otmíče a vesnice Vížiny. Někdejší osovský dvůr stával na místě nynější fary. Majitelé Osova se velmi často střídali. Počátkem 17. století jej získal Oldřich Gersdorf z Gersdorfu, který se účastnil stavovského povstání, a proto o osovské panství roku 1621 přišel. Následkem častého střídání majitelů a třicetileté války panství velmi zpustlo. Zlom v jeho dějinách přišel až roku 1677, kdy jej získal rod Kouniců. Držel jej až do roku 1804. Kounicové proměnili původní statek na panství s dvanácti vesnicemi, na místě tvrze z druhé třetiny 18. století vystavěli zámek a nedaleko od něj farní kostel sv. Jana Křtitele. Aby nahradili ztráty pracovních sil na osovském panství, přivedli sem Kounicové množství německých osadníků ze svého novozámeckého panství na Litoměřicku. Noví osadníci se velmi brzy počeštili. Dalšími významnými majiteli panství se stali roku 1840 Schwarzenberkové z orlické větve rodu, od kterých po pozemkové reformě v roce 1932 koupil zámek Václav Palivec, bývalý správce colloredo-mansfeldského panství a ředitel dobříšských železáren. Ve třicátých letech tu hostil a také podporoval známé kulturní osobnosti včetně básníků F. Halase, F. Hrubína a dramatika Karla Čapka. Bratr Václava Palivce Josef, Čapkův švagr vynikl jako básník a překladatel. Místní část Osovec bývala ve 14. století tvrzí - manským statkem karlštejnským. Sama ves se připomíná až roku 1654. Dlouhou dobu bylo manství rozděleno na dva díly až je roku 1466 opět spojil Martin z Osova. Roku 1616 je rod Gersdorfů připojil natrvalo k osovskému panství. Tvrz stávala na místě dnešního domu čp. 19.

Pamětihodnosti: Barokní trojkřídlý zámek s francouzským parkem pochází z let 1728 - 1738. Velký farní kostel sv. Jana Křtitele z roku 1738. století vznikl podle plánů vynikajícího architekta Anselma Luraga. V obci se nacházejí roubená stavení čp. 10 a 38. 1 km jihozápadně od obce jsou zbytky keltské svatyně zvané Šance.

Přírodní zajímavosti: V lese severně od obce se nachází skupina pěti památných stromů - dubů letních. K zámku se ze všech stran sbíhaly krásné lipové aleje, které byly v polovině 19. století nahrazeny jírovcem maďalem (kaštan). Skřipelsko-osovská alej je památkově chráněná, roku 1996 získalo Osovsko statut chráněné památkové zóny.

Starosta obce: Zdeněk Veverka


Hostomice

Část obce: Bezdědice, Lštěň, Radouš Nadmořská výška: 361 m n. m.,Počet obyvatel:1520 (1999),

Statut města (od roku 1992) První zmínka z roku 1343, kdy je vlastnil významný panský rod Zajíců z Valdeka. Od roku 1357 století patřily ke karlštejnskému panství. Karel IV. jim tehdy udělil titul královské ochranné a svobodné městečko. K tomuto panství patřily Hostomice téměř 500 let až do zrušení poddanství v roce 1848. Obyvatelé Hostomic měli za povinnost zásobovat hradní posádku potravinami a jinými naturáliemi. Roku 1416 získaly právo mílové, důležité pro ochranu zájmů zdejších řemeslníků. Během třicetileté války Hostomice úplně vypálili švédové (1639). Po válce jim zůstala jediná výsada, těžit dřevo v Brdských lesích. O toto právo se často soudily se svými sousedy. Významnou událostí se stalo povýšení na město v roce 1738. Město stihly velké požáry s katastrofálními důsledky, což souviselo s nedostatkem vody. Zdejší obyvatelé se většinou živili cvočkařstvím a žili většinou v bídě. První zprávy o tomto řemesle pocházejí z roku 1421, kdy hostomičtí dodali k obléhání Karlštejna několik tisíc hřebů. Jejich nespokojenost vyvrcholila v únoru 1866 během výročního trhu, kdy došlo ke spontánnímu povstání, které se záhy rozšířilo do okolí. Tyto bouře však veřejnou veřejnost seznámily s postavením cvočkařů, a to především díky Nerudovým fejetonům Výlet do kraje bídy. Dalším řemeslem, které se rozvinulo zejména v 18. stol. bylo hrnčířství. Hostomická keramika se stala známou i za hranicemi Podbrdska. Z iniciativy Hostomic byla v roce 1901 postavena místní dráha Zadní Třebaň - Lochovice.

Bezdědice, součást města, které byly již 1354 farní obcí. V 16. století náležely k hradu Valdeku. K Hostomicím byly připojeny v roce 1960.

Radouš, o níž je první zmínka z roku 1420, patřila původně k osovskému panství, než v roce 1850 získala samostatnost. Roku 1976 byla připojena k Hostomicím. V 19. století se zde vyráběly dlaždice a dlažebního kámen. 2 km jihovýchodně od Hostomic se nachází studánka s pramenem osvěžující železité vody zvaná Brdlavka.

Pamětihodnosti: Kostel Nastolení sv. Petra v Antiochii pochází z poloviny 18. století, věž pak byla přestavena v roce 1855. Barokní dům čp. 64 - 65 má mansardovou střechu a pochází z roku 1810. Na náměstí stojí barokní morový sloup z roku 1714 a socha sv. Jana Nepomuckého z roku 1871. V Bezdědicích se nachází původně gotický farní kostel Nanebevzetí Panny Marie, v 18. stol. dvakrát přestavěný do barokní podoby.

Zajímavost Od roku 1993 se každoročně v Hostomicích v měsíci červnu pořádá Zelená výstava, jejíž cílem je přiblížit návštěvníkovi nejnovější výrobky v oblasti zemědělské techniky a životního prostředí. Pro milovníky koní v Hostomicích již od roku 1975 působí Jezdecké centrum Horymír a sportovní klub Jezdecká stáj Noki. Během Zelené výstavy probíhají pravidelně od roku 1996 jezdecké závody.

Rodáci: MUDr. Václav Trietz (1819 - 1872), vynikající lékař, profesor na pražské německé univerzitě. MUDr. Karel Greif , (1885 - 1964), docent krčního oddělení na pražské univerzitě Josef Greif (1871 - 1954), klavírista a dirigent, mj. v Los Angeles

Starosta města: Alena Přívorová


Neumětely

Nadmořská výška: 315 m n. m. , Počet obyvatel: 506 (1998)

První zmínka pochází z roku 1331, kdy na jedné ze dvou tvrzích sídlil Oldřich z Neumětel. Druhá tvrz patřila zbraslavskému klášteru. Po husitských válkách patřila pustá tvrz až do roku 1539 k Libomyšli a potom k Lochovicím. K lochovickému panství byla sama ves Neumětely doprodána roku 1573. Roku 1763 byly Neumětely prodány pány z Mitrovic hraběti Kaunicovi. Roku 1824 tu byl znovu vystavěn panský dvůr. Vesnice až do roku 1850, kdy se osamostatnila patřila k osovskému panství. Obec Neumětely je v pověstech spojována s postavou vladyky Horymíra a jeho koně Šemíka.

Pamětihodnosti: Původně gotický kostel sv. Petra a Pavla byl barokně přestavěn, naposledy opraven roku 1887. Z této doby pochází i západní novogotické průčelí. Hned vedle se nachází barokní hřbitovní brána s unikátní dřevěnou zvonicí krytou šindelem. Klasicistní památník Horymírova Šemíka v podobě stříšky na čtyřech sloupech 1887. Stopy valu po jedné z tvrzí jsou ještě vidět u rybníka. Další tvrziště tvrze Košík se nachází 1 km severně od obce pod lesem Housina

Starosta: Václav Šebek


Lochovice

Součást obce: Obora, Kočvary, Netolice Nadmořská výška: 308 m n. m. , Počet obyvatel: 1044 (1998)

První zmínka o Lochovicích pochází z roku 1318, kdy se nacházely v držení mocného Viléma Zajíce z Valdeka a již tehdy byly označovány jako městečko. V 15. století patřily k hradu Okoři. Povýšení na městečko bylo obnoveno listinou Maxmiliána II. z roku 1574, za majitele Mikuláše Waltera z Waltersberku, císařského rady a velkého mecenáše umělců a vědců. Po jeho smrti vlastnili Lochovice asi 150 let Vratislavové z Mitrovic. Na poč. 18. století zde další majitel Jiří Černý z Edlmuthu začal s průmyslovým podnikáním. Založil zde bělidlo, později přeměněné na barvírnu látek a stávkárnu, kde se vyráběly bavlněné látky. Po požáru roku 1818 na místě manufaktury vznikla jirchárna (koželužna) a krátce poté papírna, která zde funguje dodnes. V roce 1834 založil další majitel hrabě Lützov pod městečkem přádelnu, která pracovala do roku 1905, kdy vyhořela. Později zde vznikla továrna na kosy, srpy a pily. V sedmdesátých letech 19. stol. na západním okraji městečka vznikly u sirného pramene lázně v místech starého dubovo - jilmového parku. Často tu pobýval i Julius Mařák a jeho žáci. Počátkem 20. století však sláva lázní pohasla a za své vzal i vzácný park. V roce 1936 objekty lázní koupil pražský Jedličkův ústav a pro sociální účely se využívají dodnes. V druhé polovině 19. století se Lochovice staly místním železničním uzlem. V roce 1875 proťala Lochovice Rakovnicko - Protivínská dráha na kterou se zde v roce 1901 napojila místní dráha Zadní Třebáň - Lochovice. Lochovicemi protéká řeka Litavka, na které asi 2 km jižně od městečka pracovaly Bludský a Janovský mlýn.

Místní část Kočvary vznikly roku 1754 přemístěním panského dvora ze Stašova, jehož majitelem byl hrabě Netolický.

Místní část Netolice - v místech dnešní obce býval dvůr, který patřil Lochovicím. Hrabě Netolický dvůr koupil roku 1750 a k osídlení okolí dvora povolal Němce z Litoměřicka. Tak vznikla osada nesoucí jeho jméno.

V místní části Obora existovala ještě do roku 1757 jelení obora zvaná V Hatích s jednou chalupou obydlenou lesníkem. Když obora zpustla, byla hrabětem Netolickým zrušena a lidé si zde začali od druhé poloviny 18. století stavět domy.

Pamětihodnosti: Čtyřkřídlý zámek, původně renesanční, stojí na místě bývalé tvrze. Vznikl po roce 1571, opravován byl po roce 1754 v barokním stylu. Moderní přestavba krátce po roce 1945 celkovou kompozici zámku poněkud porušuje. Barokní kostel sv. Ondřeje pochází z roku 1648 a byl postaven na místě staršího gotického kostela ze 14. století. Poblíž se nachází mariánský sloup z roku 1687. Na hřbitově jsou dva empírové náhrobky a dva pomníky z dílny I. F. Platzera z druhé poloviny 18. století. Na severovýchodním okraji pomník Mistra Jana Husa z roku 1915, na východním okraji pak mohyla ruských vojáků z roku 1813. 1 km severozápadně od Lochovic bylo nalezeno osm mohyl s vnitřní kamennou konstrukcí a stopami žárového pohřbívání z doby bronzové. Na jižním okraji, v místech Na stráži, jsou pozůstatky slovanského hradiště asi z 11. století.

Rodáci: Václav Hrabě (1940 - 1965), básník a prozaik

Starosta obce: Zdeněk Mandík

 

 

Tyto stránky obsahují textové a obrazové materiály týkající se místní dráhy Zadní Třebaň-Lochovice.

Je zde v kostce zachycena historie "lokálky", zvané "liteňka",i oslavy 100 let provozu, ketré proběhly 1.září LP 2001 za celodenního vydatného deště. Ani ten však většinu nadšenců neodradil a oslavy byly důstojně nadšené.

Historie trati podbrdské...
Oblast od Zadní Třebaně k Lochovicům se ve druhé polovině minulého století vyznačovala vyspělým zemědělstvím, zvláště řepařstvím.

Stroje místní dráhy...
310 - Kafemlejnek (Nazdárek) V době zahájení provozu kralovala trati parní lokomotiva zvaná Kafemlejnek nebo také Nazdárek.

Trať "lokálky"...
jak vypadala trať v době zahájení provozu

Vzpomínky z "lokálky"...
…a ten vláček přivezl mého tatínka z války. Já byl tenkrát malý kluk a hrál jsem si na písku před vrátky a když odjela mašina, tak za chvilku koukám, jak ulicí jde voják, v šedivém kabátu a vojenské čepici a s batohem.

Oslavy...
Desítky lidí nervózně přešlapují před nádražím v Zadní Třebani na Berounsku. Vytrvalý dešť bubnuje do jejich deštníků. Po chvíli se v zatáčce ozve houkání a do stanice se valí zahalena v kouři parní lokomotiva.

Obce kolem trati...
pár slov o obcích kolem místní trati

Mocnářství...
jeho apoštolské Veličenstvo a c.a k. mocnářství

VELKÁ přehršel fotografií z oslav 100 let provozu lokálky

Videonahrávky

příjezd lokálky (3.45 MB)
příjezd Františka Josefa I. (2.5 MB)
zdravice vodníků (2.3 MB)


Tato stránka je součástí prezentace
OÚ Zadní Třebaň

a nezávislého občasníku
Naše noviny.

Copyright: OÚ Zadní Třebaň
(c) 2002,
Design: Josef Kozák
(c) 2002,
Program: Jiří Chomát
(c) 2002

Další informace naleznete na internetových stránkách obce
Zadní Třebaň