Zadní Třebaň
Nadmořská výška: 225 m n. m., Počet obyvatel: 547 (1998)
První zmínka pochází z roku 1000, kdy Boleslav III. věnoval část vsi
klášteru ostrovskému. Kolem roku 1284 držel Třebáň Zdislav z Třebuně.
Od poloviny 14. století až do roku 1850, patřila Zadní Třebáň ke karlštejnskému
panství. Její obyvatelé měli za povinnost dodávat na hrad palivové a
stavební dříví. Také se tu v minulosti hojně pěstovalo vrbové proutí,
ze kterého se vyrábělo proutěné zboží. Ve mlýně čp. 8 vznikla olejna
a roku 1891 kovotlačitelství. V roce 1910 zřídil majitel mlýna velké
ozdobné a umělecké zahradnictví. Od roku 1862 prochází obcí železniční
trať Praha - Plzeň. V roce 1901 se na tuto trať napojila ještě místní
dráha Zadní Třebaň - Lochovice.
Pamětihodnosti: V obci stojí kaple z roku 1730 se zvoničkou. Byla opravena
roku 1938.
Starosta obce: Lubomír Schneider
Liteň
Součást obce: Běleč, Dolní Vlence, Leč
Nadmořská výška: 322 m n. m., Počet obyvatel: 964 (1999)
První zmínka je z roku 1195, kdy se ještě jmenuje Ljuteň. Nejstarším
majitelem Litně byl významný rod Buziců. Ve 14. století se tu připomíná
farní kostel a dvě tvrze. Majitelé mladotovské tvrze měli manské povinnosti
k hradu Karlštejnu. Později se zde vystřídali Zajícové z Valdeka, Mladotové,
Vratislavové z Bubna a jiní. Tvrz se k roku 1570 připomíná již jako
pustá, během třicetileté války pak byla spolu s obcí pobořena a beze
stopy zmizela. Druhá tvrz - valdecká se poprvé objevuje v pramenech
v roce 1405. V druhé polovině 16. století ji získali Vladislavové z
Mitrovic, v polovině 17. století Bubnové z Litic. Ti pak na místě gotické
tvrze vybudovali po roce 1661 barokní zámek. V 18. století jej vlastnili
mimo jiné Vladislavové z Mitrovic, kteří jej přestavěli. V padesátých
letech 19. století zámek zakoupil Josef František Daubek spolu s velkostatkem.
Poslední úpravy na zámku provedl v letech 1892 a 1906. Učinil z něj
objekt zájmu pražských umělců a jiných osobností např. Josefa Mánese,
který portrétoval členy jeho rodiny, dále Františka Ženíška, Maxmiliána
Pirnera, arch. Antonína Wiehla, J. V. Myslbeka. Ti se také podíleli
na stavbě a výzdobě rodinné hrobky. Na faře působil v druhé polovině
19. století spisovatel a zdejší farář Václav Beneš Třebízský a svá dětská
léta tu strávil i básník Svatopluk Čech. Roku 1838 získala Liteň statut
městyse a zároveň obdržela znak. Po roce 1989 nalezla v Litni svůj odpočinek
světoznámá operní pěvkyně, Jarmila Novotná, manželka jednoho z posledních
majitelů liteňského panství Jiřího Daubka, jemuž byl velkostatek v roce
1948 zkonfiskován. V roce 1680 nalezli na liteňském panství útočiště
mnozí Židé, kteří zde vytvořili poměrně rozsáhlou komunitu, vystavěli
si synagogu (na místě dnešní požární zbrojnice) a židovský hřbitov.
Místní část Vlence se nacházejí asi 1 km severně od Litně. Stála zde
tvrz, která se poprvé připomíná v roce 1381. Bylo zde služebné manství
ke Karlštejnu. Od 16. století byly osudy vsi Vlence spojené s Litní.
Roku 1834 zde Brechlerové z Troskovic na místě původní tvrze vystavěli
jednoduchý klasicistní zámek. Po roce 1948 se stal majetkem státního
statku. V první polovině devadesátých let 20. století vyhořel a dnes
chátrá.
Leč uvádí se ku konci 14. Století jako statek, který Budovcům náležel.
Roku 1570 spojil Leč Adam Budovec z Budova se zbožím Liteňským. Před
válkou třicetiletou měla být Leč městem. V 17. a 18. Století provozovalo
se v Leči koželužství, odtud jméno "Lederhaus" tamtéž přicházející U
vsi se nachází rozlehlý rybník Pustý.
Místní část Běleč leží 2 km východně od Litně. První zmínka pochází
ze 14. století, kdy zde bylo manství příslušné k hradu Karlštejnu. Později
zde vznikl panský dvůr, který byl koncem 18. století zrušen. Poblíž
obce je pískovna a bývalé diabasové lomy, kde se lámal stavební kámen.
Nad obcí je vrch Voškov (369 m n. m.), na jehož vrcholu sídlí recepce
karlštejnského golfového hřiště. Roku 1850 se Běleč osamostatnila a
teprve roku 1964 byla sloučena s Litní.
Pamětihodnosti: Zámek je čtyřkřídlý, patrový s mansardovou střechou,
naposled přestavován na přelomu století. První poschodí zdobí nástropní
malby J. Mánesa. Zámecký park, založený kolem poloviny 18. století,
obsahuje cizokrajné stromy, v něm stojí trojdílný pavilon saly terreny
z druhé poloviny 18. stol. V bývalém hospodářském domě barokního stylu
u zámku žil Svatopluk Čech (Čechovna). Původně gotický kostel sv. Petra
a Pavla z druhé pol. 13. století byl roku 1631 barokizován a roku 1906
získal novobarokní průčelí a věž. V parčíku před kostelem se nachází
pomník Svatopluka Čecha. Hrobka rodiny Daubků na východním okraji obce
je novorenesanční podle návrhu A. Wiehla. Židovský hřbitov 1 km jihozápadně
od Litně v místech Pod Cihelnou pochází z roku 1680. Roku 1892 zde zemřel
a byl pohřben profesor Otomar Pravoslav Novák, významný český paleontolog,
jediný žák slavného Joachima Barranda (hrob poblíž vchodu na hřbitov).
Rodáci: armádní generál Bedřich Homola (1887 - 1943), rodák z Bělče,
Čs. legionář, jeden z vůdců vojenské odbojové organizace Obrana národa;
popraven nacisty.
Starosta obce: Josef Poláček
Nesvačily
Nadmořská výška: 325 m n. m.,Počet obyvatel: 98 (1999)
První zmínka pochází z roku 1391. Roku 1509 Bedřich z Donína prodal
část obce Litvínovi z Klinštejna, majiteli Hořovic. Roku 1559 koupili
další část obce Nesvačily Lobkovicové, kteří je připojili k točnickému
panství. K tomuto panství náležela až do roku 1850, kdy se osamostatnila.
Pamětihodnosti: Klasicistní kaple čtvercového půdorysu se zvoničkou
z roku 1822.
Starosta obce: PhDr. Václav Babička
Všeradice
Nadmořská výška: 342 m n. m., Počet obyvatel: 401 (1999)
Nynější ves vznikla splynutím dvou osad. Všeradice se nazývala pouze
dolní část, kde bývala tvrz a dvůr, mlýn, fara a později také pivovar
vinopalna. Horní část se nazývala Trnová a býval zde poplužní dvůr a
vladycká tvrz. Dvůr Trnová zanikl za třicetileté války, počátkem 19.
století zmizelo i jméno tohoto dvora. První zmínka pochází z roku 1271,
kdy její část daroval Oldřich Zajíc z Valdeka svatodobrotivskému klášteru.
Na vladyckém statku se k roku 1324 připomíná Bohuslav ze Všeradic. Asi
od poloviny 14. století drželi ves vladykové ze Svinař a ti ji připojili
ke svému lochovickému statku. Roku 1470 se ves a tvrz uvádějí jako majetek
pánů z Donína, majitelů Okoře. Poté se často střídali majitelé až Všeradice
koupil roku 1574 Walter z Waltersbergu a opět je připojil k Lochovicím.
Roku 1615 získaly Všeradice Vratislavové z Mitrovic. Ti přestavili tvrz
na jednopatrový zámek. V polovině 19. století získaly Všeradice Schwarzenbergové
a drželi je až do roku 1924. Roku 1930 koupil všeradický zámek ing.
Herman a nově ho přestavěl. Po válce se zámek stal majetkem Státního
statku Lochovice. Všeradice se osamostatnily roku 1850.
Pamětihodnosti: Na místě rozsáhlé tvrze z 15. století stojí původně
barokní zámeček z počátku 18. století, který byl roku 1930 nově upraven,
takže jeho původní barokní ráz zcela zmizel. Původně gotický kostel
sv. Bartoloměje ze 14. století byl zbarokizován roku 1965, hranolová
věž byla přistavěna roku 1774.Vedle kostela stojí čtvercová barokní
márnice a dvě barokní kaple z přelomu 18. a 19. století, ke kterým vede
zvláštní schodiště (Svatý Jan Nepomucký, Svatý Antonín Paduánský). Bývalá
fara pochází z roku 1880.
Rodáci: Magdalena Dobromila Rettigová (1785 - 1845), autorka známé
kuchařky.
Starosta obce: Jiří Špalek
Vižina
Nadmořská výška: 350 m n. m., Počet obyvatel: 204 (1999)
Poprvé se připomíná roku 1271, kdy odtud plynuly platy řádu křížovníků
s červenou hvězdou v Praze. Již zpustlá ves patřila roku 1504 k osovskému
panství. Později byla obnovena, během třicetileté války vypálena. V
polovině 17. století byl na místě bývalé vsi a dvora postaven panský
dvůr a ovčín. O několik let později tu na panské půdě vzniklo několik
chalup a hospoda. Roku 1714 se Vižina opět připomíná jako ves. Když
se v první polovině 18. století stala Vižina majetkem Kouniců, ti sem
přivedli německé obyvatelstvo. Až do roku 1850 byla součástí osovského
panství, kdy se osamostatnila. K Osovu připadla opět v roce 1976. Opětovně
se osamostatnila v listopadu 1990.
Starosta obce: Bc. Drahomír Krbec
Osov
Součást obce: Osovec Nadmořská výška: 365 m n. m. , Počet obyvatel:
411 (1999)
První zmínka pochází z roku 1379, kdy byl Osov majetkem pražského arcibiskupství.
Na počátku 15. století se skládal Osov z tvrze, na které ve 14. století
vládli páni z Tetína, dvora Osova, manského dvora Osovce, vsi Otmíče
a vesnice Vížiny. Někdejší osovský dvůr stával na místě nynější fary.
Majitelé Osova se velmi často střídali. Počátkem 17. století jej získal
Oldřich Gersdorf z Gersdorfu, který se účastnil stavovského povstání,
a proto o osovské panství roku 1621 přišel. Následkem častého střídání
majitelů a třicetileté války panství velmi zpustlo. Zlom v jeho dějinách
přišel až roku 1677, kdy jej získal rod Kouniců. Držel jej až do roku
1804. Kounicové proměnili původní statek na panství s dvanácti vesnicemi,
na místě tvrze z druhé třetiny 18. století vystavěli zámek a nedaleko
od něj farní kostel sv. Jana Křtitele. Aby nahradili ztráty pracovních
sil na osovském panství, přivedli sem Kounicové množství německých osadníků
ze svého novozámeckého panství na Litoměřicku. Noví osadníci se velmi
brzy počeštili. Dalšími významnými majiteli panství se stali roku 1840
Schwarzenberkové z orlické větve rodu, od kterých po pozemkové reformě
v roce 1932 koupil zámek Václav Palivec, bývalý správce colloredo-mansfeldského
panství a ředitel dobříšských železáren. Ve třicátých letech tu hostil
a také podporoval známé kulturní osobnosti včetně básníků F. Halase,
F. Hrubína a dramatika Karla Čapka. Bratr Václava Palivce Josef, Čapkův
švagr vynikl jako básník a překladatel. Místní část Osovec bývala ve
14. století tvrzí - manským statkem karlštejnským. Sama ves se připomíná
až roku 1654. Dlouhou dobu bylo manství rozděleno na dva díly až je
roku 1466 opět spojil Martin z Osova. Roku 1616 je rod Gersdorfů připojil
natrvalo k osovskému panství. Tvrz stávala na místě dnešního domu čp.
19.
Pamětihodnosti: Barokní trojkřídlý zámek s francouzským parkem pochází
z let 1728 - 1738. Velký farní kostel sv. Jana Křtitele z roku 1738.
století vznikl podle plánů vynikajícího architekta Anselma Luraga. V
obci se nacházejí roubená stavení čp. 10 a 38. 1 km jihozápadně od obce
jsou zbytky keltské svatyně zvané Šance.
Přírodní zajímavosti: V lese severně od obce se nachází skupina pěti
památných stromů - dubů letních. K zámku se ze všech stran sbíhaly krásné
lipové aleje, které byly v polovině 19. století nahrazeny jírovcem maďalem
(kaštan). Skřipelsko-osovská alej je památkově chráněná, roku 1996 získalo
Osovsko statut chráněné památkové zóny.
Starosta obce: Zdeněk Veverka
Hostomice
Část obce: Bezdědice, Lštěň, Radouš Nadmořská výška: 361 m n. m.,Počet
obyvatel:1520 (1999),
Statut města (od roku 1992) První zmínka z roku 1343, kdy je vlastnil
významný panský rod Zajíců z Valdeka. Od roku 1357 století patřily ke
karlštejnskému panství. Karel IV. jim tehdy udělil titul královské ochranné
a svobodné městečko. K tomuto panství patřily Hostomice téměř 500 let
až do zrušení poddanství v roce 1848. Obyvatelé Hostomic měli za povinnost
zásobovat hradní posádku potravinami a jinými naturáliemi. Roku 1416
získaly právo mílové, důležité pro ochranu zájmů zdejších řemeslníků.
Během třicetileté války Hostomice úplně vypálili švédové (1639). Po
válce jim zůstala jediná výsada, těžit dřevo v Brdských lesích. O toto
právo se často soudily se svými sousedy. Významnou událostí se stalo
povýšení na město v roce 1738. Město stihly velké požáry s katastrofálními
důsledky, což souviselo s nedostatkem vody. Zdejší obyvatelé se většinou
živili cvočkařstvím a žili většinou v bídě. První zprávy o tomto řemesle
pocházejí z roku 1421, kdy hostomičtí dodali k obléhání Karlštejna několik
tisíc hřebů. Jejich nespokojenost vyvrcholila v únoru 1866 během výročního
trhu, kdy došlo ke spontánnímu povstání, které se záhy rozšířilo do
okolí. Tyto bouře však veřejnou veřejnost seznámily s postavením cvočkařů,
a to především díky Nerudovým fejetonům Výlet do kraje bídy. Dalším
řemeslem, které se rozvinulo zejména v 18. stol. bylo hrnčířství. Hostomická
keramika se stala známou i za hranicemi Podbrdska. Z iniciativy Hostomic
byla v roce 1901 postavena místní dráha Zadní Třebaň - Lochovice.
Bezdědice, součást města, které byly již 1354 farní obcí. V 16. století
náležely k hradu Valdeku. K Hostomicím byly připojeny v roce 1960.
Radouš, o níž je první zmínka z roku 1420, patřila původně k osovskému
panství, než v roce 1850 získala samostatnost. Roku 1976 byla připojena
k Hostomicím. V 19. století se zde vyráběly dlaždice a dlažebního kámen.
2 km jihovýchodně od Hostomic se nachází studánka s pramenem osvěžující
železité vody zvaná Brdlavka.
Pamětihodnosti: Kostel Nastolení sv. Petra v Antiochii pochází z poloviny
18. století, věž pak byla přestavena v roce 1855. Barokní dům čp. 64
- 65 má mansardovou střechu a pochází z roku 1810. Na náměstí stojí
barokní morový sloup z roku 1714 a socha sv. Jana Nepomuckého z roku
1871. V Bezdědicích se nachází původně gotický farní kostel Nanebevzetí
Panny Marie, v 18. stol. dvakrát přestavěný do barokní podoby.
Zajímavost Od roku 1993 se každoročně v Hostomicích v měsíci červnu
pořádá Zelená výstava, jejíž cílem je přiblížit návštěvníkovi nejnovější
výrobky v oblasti zemědělské techniky a životního prostředí. Pro milovníky
koní v Hostomicích již od roku 1975 působí Jezdecké centrum Horymír
a sportovní klub Jezdecká stáj Noki. Během Zelené výstavy probíhají
pravidelně od roku 1996 jezdecké závody.
Rodáci: MUDr. Václav Trietz (1819 - 1872), vynikající lékař, profesor
na pražské německé univerzitě. MUDr. Karel Greif , (1885 - 1964), docent
krčního oddělení na pražské univerzitě Josef Greif (1871 - 1954), klavírista
a dirigent, mj. v Los Angeles
Starosta města: Alena Přívorová
Neumětely
Nadmořská výška: 315 m n. m. , Počet obyvatel: 506 (1998)
První zmínka pochází z roku 1331, kdy na jedné ze dvou tvrzích sídlil
Oldřich z Neumětel. Druhá tvrz patřila zbraslavskému klášteru. Po husitských
válkách patřila pustá tvrz až do roku 1539 k Libomyšli a potom k Lochovicím.
K lochovickému panství byla sama ves Neumětely doprodána roku 1573.
Roku 1763 byly Neumětely prodány pány z Mitrovic hraběti Kaunicovi.
Roku 1824 tu byl znovu vystavěn panský dvůr. Vesnice až do roku 1850,
kdy se osamostatnila patřila k osovskému panství. Obec Neumětely je
v pověstech spojována s postavou vladyky Horymíra a jeho koně Šemíka.
Pamětihodnosti: Původně gotický kostel sv. Petra a Pavla byl barokně
přestavěn, naposledy opraven roku 1887. Z této doby pochází i západní
novogotické průčelí. Hned vedle se nachází barokní hřbitovní brána s
unikátní dřevěnou zvonicí krytou šindelem. Klasicistní památník Horymírova
Šemíka v podobě stříšky na čtyřech sloupech 1887. Stopy valu po jedné
z tvrzí jsou ještě vidět u rybníka. Další tvrziště tvrze Košík se nachází
1 km severně od obce pod lesem Housina
Starosta: Václav Šebek
Lochovice
Součást obce: Obora, Kočvary, Netolice Nadmořská výška: 308 m n. m.
, Počet obyvatel: 1044 (1998)
První zmínka o Lochovicích pochází z roku 1318, kdy se nacházely v
držení mocného Viléma Zajíce z Valdeka a již tehdy byly označovány jako
městečko. V 15. století patřily k hradu Okoři. Povýšení na městečko
bylo obnoveno listinou Maxmiliána II. z roku 1574, za majitele Mikuláše
Waltera z Waltersberku, císařského rady a velkého mecenáše umělců a
vědců. Po jeho smrti vlastnili Lochovice asi 150 let Vratislavové z
Mitrovic. Na poč. 18. století zde další majitel Jiří Černý z Edlmuthu
začal s průmyslovým podnikáním. Založil zde bělidlo, později přeměněné
na barvírnu látek a stávkárnu, kde se vyráběly bavlněné látky. Po požáru
roku 1818 na místě manufaktury vznikla jirchárna (koželužna) a krátce
poté papírna, která zde funguje dodnes. V roce 1834 založil další majitel
hrabě Lützov pod městečkem přádelnu, která pracovala do roku 1905, kdy
vyhořela. Později zde vznikla továrna na kosy, srpy a pily. V sedmdesátých
letech 19. stol. na západním okraji městečka vznikly u sirného pramene
lázně v místech starého dubovo - jilmového parku. Často tu pobýval i
Julius Mařák a jeho žáci. Počátkem 20. století však sláva lázní pohasla
a za své vzal i vzácný park. V roce 1936 objekty lázní koupil pražský
Jedličkův ústav a pro sociální účely se využívají dodnes. V druhé polovině
19. století se Lochovice staly místním železničním uzlem. V roce 1875
proťala Lochovice Rakovnicko - Protivínská dráha na kterou se zde v
roce 1901 napojila místní dráha Zadní Třebáň - Lochovice. Lochovicemi
protéká řeka Litavka, na které asi 2 km jižně od městečka pracovaly
Bludský a Janovský mlýn.
Místní část Kočvary vznikly roku 1754 přemístěním panského dvora ze
Stašova, jehož majitelem byl hrabě Netolický.
Místní část Netolice - v místech dnešní obce býval dvůr, který patřil
Lochovicím. Hrabě Netolický dvůr koupil roku 1750 a k osídlení okolí
dvora povolal Němce z Litoměřicka. Tak vznikla osada nesoucí jeho jméno.
V místní části Obora existovala ještě do roku 1757 jelení obora zvaná
V Hatích s jednou chalupou obydlenou lesníkem. Když obora zpustla, byla
hrabětem Netolickým zrušena a lidé si zde začali od druhé poloviny 18.
století stavět domy.
Pamětihodnosti: Čtyřkřídlý zámek, původně renesanční, stojí na místě
bývalé tvrze. Vznikl po roce 1571, opravován byl po roce 1754 v barokním
stylu. Moderní přestavba krátce po roce 1945 celkovou kompozici zámku
poněkud porušuje. Barokní kostel sv. Ondřeje pochází z roku 1648 a byl
postaven na místě staršího gotického kostela ze 14. století. Poblíž
se nachází mariánský sloup z roku 1687. Na hřbitově jsou dva empírové
náhrobky a dva pomníky z dílny I. F. Platzera z druhé poloviny 18. století.
Na severovýchodním okraji pomník Mistra Jana Husa z roku 1915, na východním
okraji pak mohyla ruských vojáků z roku 1813. 1 km severozápadně od
Lochovic bylo nalezeno osm mohyl s vnitřní kamennou konstrukcí a stopami
žárového pohřbívání z doby bronzové. Na jižním okraji, v místech Na
stráži, jsou pozůstatky slovanského hradiště asi z 11. století.
Rodáci: Václav Hrabě (1940 - 1965), básník a prozaik
Starosta obce: Zdeněk Mandík
