Historický vlak doprovázel císař i vodníci

Desítky lidí nervózně přešlapují před nádražím v Zadní Třebani na Berounsku. Vytrvalý dešť bubnuje do jejich deštníků. Po chvíli se v zatáčce ozve houkání a do stanice se valí zahalena v kouři parní lokomotiva. Z okna přihlížejícím kyne stařičký monarcha, císař František Josef I. Ten spolu s oddaným komorníkem Evženem Ketterlem a dobrým vojákem Švejkem přijíždí oslavit sto let lokální trati Zadní Třebaň-Lochovice. Na peronu zadnotřebaňského nádraží bylo první zářijový den rušno už od samého rána. V čekárně se rozezpívávali členové pěveckého souboru, kteří v národních krojích procvičovali píseň Čechy krásné, Čechy mé. S tóny libé písně se mísily staropražské songy v podání domácí kapely Třehusk. Všichni přišli oslavit sto let podbrdské lokální trati, která byla postavena během jediného roku. První vlak po ní projel v srpnu 1901. Vivat, císař pán! "Parní vlak bude na svém příjezdu asi třicet minut opožděn," hlásá přednosta stanice krátce před osmou hodinou. Mezi netrpělivými diváky to zašumí. "Dráhy zase nezklamaly," ozývají se podráždění hosté. Čekání ovšem nevzdávají. Pod střechou už se tísní místní turisté v dobových kostýmech, připraven se šerpou v národních barvách je i starosta obce Lubomír Schneider, který má uvítat vzácného hosta krátkým proslovem.
Když se v dáli ozve houkání, přítomní fotografové a kameramani se houfně vrhají do kolejiště. Jako první se na schůdkách vagonu objeví invalida Švejk, za ním se brzy zjevuje rakousko-uherský mocnář se svým komorníkem. "Vivat! Ať žije císař pán," vítají monarchu přítomní, trumpetisté spolu se sborem spouštějí starou rakouskou hymnu Zachovej nám, Hospodine. Ti, co povstávají v suchu pod střechou nádraží, však mají smůlu - skrze deštníky není téměř nic vidět. Starosta předá císaři symbolicky klíč obce a zve jej na malé občerstvení. Pan farář žehná historickému stroji. "Neměli jsme oprávnění k jízdě na této trati," vysvětluje zpoždění strojvůdce. S téměř hodinovým zpožděním se pára vydává na cestu k Lochovicím. Doprovázejí ji přitom kostýmovaní dobrovolníci i zadnotřebaňská kapela, podél cesty pak desítky zvědavců. Protest vodníků Na druhé zastávce v Litni čekají na speciální vlak nejen diváci, ale i členové tanečního souboru Praskavec. Třebaže neustále prší, na rozbahněné cestě předvedou několik tanců. "Nejdřív se mi moc jet nechtělo. Ale teď jsem rád, že jsem tady. Je úžasný, když můžu sedět ve vlaku s nohama venku a kdykoliv vyskočit," pochvaloval si tanečník Miloš Nosek. Za práva vodníků přišli k lokálce orodovat hastrmani z Leče, kteří pak spolu s ostatními pokračovali do cílové stanice v Lochovicích. Tady si přišli na své hlavně milovníci stařičkých lokomotiv a vlaků. Na prohlídku výstavky měli necelou hodinu, poté se historický vlak rozjel znovu ku Zadní Třebani. Protože však byl původní jízdní řád narušen, museli cestující ve speciálním vlaku vyčkat v Hostomicích další hodinu na pravidelný spoj, se kterým se na trati míjeli. V jídelním voze bylo pěkně našlapáno, přesto si náruživci našli prostor k tancování. "Je to jen jednou za sto let," opakoval neustále voják Švejk alias Josef Kozák a točil se v kole. Na zadnotřebaňském nádraží na páru čekalo opět několik desítek lidí, kteří ji za zvuku staropražských písní naposledy vyprovodili směrem k Lochovicím.
Pavla Švédová
Tento článek vyšel v Zemských novinách

Císař byl nadšen, ale zlobilo ho zpoždění,
ZE VZPOMÍNEK EVŽENA KETTERLEHO, KOMORNÍKA VLADAŘE FRANTIŠKA JOSEFA I.

Začátkem léta 1901 navštívil můj císař Prahu, kde slavnostně otevřel most císaře Ferdinanda a při té příležitosti slíbil představitelům obcí v Podbrdsku, že se koncem léta zúčastní slavnostního otevření jejich trati Zadní Třebaň Lochovice. Protože se však obával řečí od Maďarů, byla tato cesta naprosto tajnou a ani v novinách se o ní nesměla objevit sebemenší zmínka. Císař, známý svou pracovitostí a dochvilností, nastoupil do vlaku přesně v 7.45 na zastávce v Karlštejně. Doprovázel jsem ho já a osobní tajemnice i překladatelka, hraběnka von Kirov. Generálním štábem nám byl přidělen infanterista. Vzhledem k již zmíněnému utajení, netušil štáb komu ochranu přiděluje a poslal natvrdlého, leč dobrosrdečného pitomce jménem Josef Švejk, kterého ještě ke všemu chytlo revma a belhal se kolem nás o berlích. Všichni jsme se připravili na uvítání v Zadní Třebani, kam měl vlak dorazit úderem 8 hodiny ranní. Když se přiblížila půl devátá a vlak stále stál v Karlštejně, odešel se Švejk dotázat pročpak tomu tak je. Dozvěděl se, že vlaku chybí průvodčí a velitel vlaku. Císař se začal rozhodovat, zda nemá jít ťty chlapyŤ přetáhnout šavlí, ale pak usoudil, že by tím cesta ztratila svůj tajný charakter. Všechno však dobře dopadlo a chvilku před půl devátou vlak vyrazil k Zadní Třebani. Tam už nás očekával špalír nadšených lidí, v čele s prvním mužem obce starostou von Schneider, představiteli spolků a korporací, zástupcem církve a nadšenými dětmi vítajícími Jeho Veličenstvo básničkou. Císaře nadchla zejména říšská hymna, hraná místními muzikusy a zpívaná pěveckým sborem. František Josef I. to ocenil slovy: ?To mě těěšííí, milí Čéši.? Pak měl Bürgermeister von Schneider proslov a pozval nás k malému pohoštění. Bohužel, ani odtud se nám nepodařilo vyjet včas. Ale nakonec jsme přece jen vyjeli. Parní lokomotiva supěla do kopce přes zastávku Běleč až do stanice Liteň, kde byl císař překvapen množstvím lidí očekávajících jeho návštěvu a obdivujících parní vlak. Neváhal, opět vystoupil mezi poddané a se zájmem sledoval hudební produkci již zmíněných muzikusů a tanec místních mládenců a pannen.

Vodníci s peticí
Na další zastávce jsme se nevyhnuli politice. Očekávala nás delegace místních vodníků s peticí za svá staletá práva, jež končila slovy: ?Věz, že slavnou tradici, mají z Leče vodníci.? Císař pozval delegaci do vlaku. Jejich dar, starobylou křišťálovou číši v barvě čisté zdravé vody, později vystavil ve své pracovně v Schönbrunu na čestné místo. A jelo se dál. Na všech zastávkách mávali nadšení lidé a ve Vosově panovníka čekali zástupci zakládajícího výboru spolku dobrovolných hasičů. Císař jim schválil jejich ušlechtilou myšlenku založit dobrovolný sbor a slíbil uspíšit vyřizování administrativních formalit tak, aby nejpozději v létě LP 1902 byl spolek založen. V Lochovicích dopravila nablýskaná drezína Jeho Veličenstvo před nádražní budovu. Vladař poděkoval zúčastněným a jelo se zpět do Zadní Třebaně. Císař byl cestou nadšen, jen to zpoždění ho zlobilo:
"Jésli za sto let budou táákle zpožděěěně jéézdit, tak je nový císař uš skůtešně pšetáhne tou šavle, mein Gott! Dekujů."
Josef KOZÁK
Originál článku naleznete v Našich novinách

Lokálce vzdal hold i panovník,
PODBRDSKO PRVNÍ ZÁŘIJOVÝ DEN OSLAVILO STO LET TRATI ZADNÍ TŘEBAŇ LOCHOVICE

Zadní Třebaň, Podbrdsko - Císař František Josef I. s doprovodem, krojované družiny, hudba, pěvecký sbor a stovky nadšených pasažérů i diváků. Ti všichni přišli prvního září oslavit sté výročí lokální trati Zadní Třebaň Lochovice. ?Už jsem se vrátil, teď už bude jen dobře,? kynul z okénka zrestaurovaného vlakového kupé řevnický ochotník Vladimír Křivánek, který se pro tento den stal rakouským panovníkem. Připravil se na svůj slavný den skutečně dokonale jen málokdo by v jeho vyznamenáních hledal moduritovou atrapu a v modré uniformě narychlo ustřižené sako. Stejně tak dokonale se na slávu nachystal i mocnářův komorník Jiří Vitouš. Jako nezbytný doplněk k cestování zakoupil věrný sluha nápoj s podobiznou císařepána. Ještě častěji ovšem držel komorník v ruce deštník celý den velké slávy totiž pršelo. Dlouhou cestu začala trojice císařpán, komorník, překladatelka (Lucie Kirova) a Švejk (Josef Kozák) na poloprázdném karlštejnském nádraží. Již zde bohužel nabrala lokomotiva zpoždění, které se během dne ještě zvyšovalo. I proto je obdivuhodné, že cestu lemovaly davy zájemců. Ve stanicích přihlížející totiž čekali většinou více než hodinu. Největší sláva se konala již v osm ráno na zadnotřebaňském nádraží. Zasloužila se o to skupina místních turistů převlečených do dobových kostýmů, Spolek staromilců (tentokrát ovšem bez historických kol) i staropražské písničky Třehusku. Žáčci místní mateřské školky recitovali oslavnou báseň Jaroslava Matouška Jede pára. France Josefa potěšil především verš ?a již svou rukou kyne nám, vivat vivat císař pán?. Místní drobotinu obdaroval čokoládovými penězi. Řevnický farář Robert Hanačík pak trati požehnal a popřál jí stejně jako císařpán dalších sto úspěšných let. Starosta Lubomír Schneider v žaketu a s šerpou pak předal vladaři symbolický klíč od obce. K atmosféře přispívali i pěvci z liteňského sboru Václava Klimenta. Starou rakouskou hymnu za doprovodu trumpetistů z Třehusku zpívali na všech zastávkách. V Litni předvedla taneční umění místní chasa, ve Skuhrově se k vlaku připojila skupinka lečských vodníků, kteří žádali císaře o svá práva.
V Osově páru přivítali hasiči se starodávnou stříkačkou. Na konečné v Lochovicích se jezdilo na dobové drezíně, připravena byla výstava z historie lokálky. První cesta skončila na zadnotřebaňském nádraží po půl páté, znovu do Lochovic se parní lokomotiva vyrobená v roce 1930 vydala o půl hodiny později. Stoletá lokálka se těšila obrovskému zájmu regionálních i celostátních sdělovacích prostředků. Ve vlaku i všude po trati bylo k mání zvláštní číslo Našich novin vyrobené speciálně pro tuto příležitost. O oslavách lokálky v předstihu informovalo několik deníků, Český rozhlas, Country rádio i Česká tisková kancelář, zpravodajství či reportáž z akce publikovaly Mladá fronta Dnes, Zemské noviny, Slovo, Květy, Metro, Blesk, Berounský deník, rádio Regina Praha atd.
Lucie KIROVA, Miroslav FRÝDL

Originál článku naleznete v Našich novinách