OČEKÁVANÉ SE STALO SKUTKEM
(zpráva z roku 1901)

V letošním roce došlo k mimořádně důležité události pro celý podbrdský kraj. 30.srpna byla zahájena doprava na železniční jednokolejové trati ze Zadní Třebáně přes Liteň, Vosov a Hostomice do Lochovic. Po několikaletém rozhodování a upřesňování vedení vlastní trati byla stavba zahájena v loňském roce 1900 a zásluhu o její uskutečnění má Český sněm a komisionáři, především pak liteňský velkostatkář Josef Šebastián Daubek, velkostatkář Emanuel Greif z Hostomic, kníže Schwarzenberg z Osova, okresy Hořovice, Beroun a některé obce při trati.

Pod vedením ing. Krčka provedla stavbu firma J.Kubíček z Vinohrad. Náklad na stavbu činil půltřetího milionu rakouských korun, z nichž 75% bylo uhrazeno ze zemského rozpočtu, zbytek zaplatili koncesionáři. Jak již výše uvedeno, trať železnice musela být vyměřována několikrát, z důvodů změn projektu . Proto se např. Liteň nestala průjezdnou stanicí, ale úvratnou, kam vlaky od Zadní Třebáně i Lochovic vjíždějí a po "přešibování" lokomotivy zase odjíždějí.

Na stavbě pracovali většinou cizí dělníci, mezi nimi mnoho cizinců, dokonce tři muži z Mandžuska, otec s dvěma syny. Výstavba trati byla rozdělena do tří úseků: ze Zadní Třebáně do Litně, z Litně do Hostomic a z Hostomic do Lochovic. Snad jako každá nová trať vyžádala si i tato svou krvavou daň. Tři zvědavá děvčata z Hostomic přišla na staveniště, odjistila zde stojící ruční vozík, nasedla a rozjela se k Lochovicům. Kolej však končila pod zastávkou Radouš a vozík se překotil. Dvě z dívek zaplatily vyjížďku životem.
Zapsal: Josef Kozák

Slavnostní báseň u příležitosti 100 let "lokálky"

Dnes je pro nás slavný den,
splnil se nám dávný sen.

Volá Karlík, křičí Jára:
„Do Lochovic jede pára!“

Na kolejích je dnes živo,
taťkové už pijí pivo.

Starosta si projev chystá,
bude sláva dozajista.

Slavnostní už přijel vlak,
všichni napínáme zrak.

A již svou rukou kyne nám
Vivat, vivat císař pán!

Jaroslav MATOUŠEK

Originál článku naleznete ve zvláštním čísle Našich novin.

KDO BYL KDO
Josef Šebastián Daubek (1842-1922)

Velkostatkář a majitel liteňského panství, syn Josefa Františka Daubka, význačného obchodníka z Poličky, který v polovině 19. století panství liteňské zakoupil a hospodářsky pozvedl. V letech 1892-1901 byl zemským poslancem. Roku 1896 povýšen do šlechtického stavu. Na zámek do Litně jezdil F.Ženíšek, který ve Vlencích namaloval obraz Oldřich a Božena. Osoby na obraze mají tváře Daubkovy rodiny. Oldřich je Josef Šebastián.
O J.Š. Daubkovi se povídalo, že dal na mínění a rady sedláků. Říkával prý, že mají v sobě starou moudrost předků, které se vyplatí naslouchat. Když se například zvýšila výroba cihelny v Leči narazili mistři cihlářští na problém zhoršující se kvality hlíny. J.Š.Daubek tehdy chodíval mezi sedláky a domkáři a vyptával se jak to bývalo a co slýchávali. A nechodil nadarmo. Na základě hovorů nechal udělat zkušební vrty a velmi kvalitní hlínu našel v místech, kde se dnes říká "U čtyř svatejch" a kde bývala stará "ruční" cihelna. . Údajně se začala plánovat stavba lanovky, která by hlínu do cihelny pod Polovcem dopravovala, ale smrt J.Š.Daubka plány zhatila.
Vše uvedené mi vyprávěl pan Josef Fürst z Leče 12 (1902- 1987?), který měl jako kluk s J.Š.Daubkem osobní příhodu. Při jednom z výlovů Pustýho rybníka, který patřil lieňskému velkostatku, si JF, podobně jako jiní kluci, "schoval" do rákosí hezkou štiku. Zahlédl to však porybný, štiku vytáhl a jak ji držel za hlavu a za žábry, "nafackoval" ocasem malému Pepíkovi, co se do něj vešlo. Pak hodil štiku k ostatním do kádě. To se však nelíbilo J.Š.Daubkovi, který scénu sledoval a hned na porybného vykřikl: "Tak to ne. Když už jsi mu tou štikou namlátil, tak teď mu ji dej, ale taky mu řekni, že se cizí nebere".
A malý Pepík šel domů s rozpálenými tvářemi a s krásnou štikou.
Josef Kozák